Ptáme se dnes každý, protože jsme nic podobného většinou dosud nezažili. Nemáme zkušenost se stresem z války, přílivem uprchlíků, nejistotou v Evropě, porušováním hranic a lidských práv v té hrozné míře, kterou nyní sledujeme na Ukrajině. Sledujeme weby, mobily, zprávy, díváme se na smrt a výbuchy a na vyčerpané lidi, jsme zahlceni informacemi a pocity, hrne se to na nás celý den. Je to tak strašně smutné, tak zatěžující, tak neuvěřitelné.
V každé podobné krizi procházíme určitými stadii. nejprve šok, zmatenost, pak popření a falešné naděje, pak hněv, zlost, agrese, bezmoc a rezignace, zahlcení nebo nezájem…. asi jsme se zatím dál nedostali, vše je příliš čerstvé a nezpracované. Každý člověk na tak velkou zátěž reaguje jinak – panicky, manicky, hystericky, úzkostlivě… Vždy se jedná o obrovský příliv emocí, které nás z myslícího jedince přepnou do automatického režimu, kdy řízení převezme amygdala a pak hlavně cítíme, tudíž nemyslíme racionálně. Této stresové reakci se nedá zamezit, ale potřebujeme ji zvládat, udržet se cíleně nad přílivem emocí.
Co pomůže? Každý jsme jiný, ale pár postupů platí obecně:
– dýchat, napít se vody – to je první pomoc
– cíleně převádět příliv negativních pocitů na racionální přemýšlení, profesor Honzák doporučuje vypočítat z hlavy součin 257 x 365. Hlava se zaměstná něčím jiným a hladina emocí klesne
– dávkovat si příliv informací – dokázat odložit telefon a nesledovat info každou chvíli, poslouchat zprávy jen několikrát denně, nedívat se na videa, spíše pouze poslouchat
– nestarat se jen o sebe nebo o nejbližší lidi, ale rozšířit svou oblast soucitu – poslat peníze, pomáhat, kde je třeba, spojit se s druhými, protože pak lépe překonáváme ohrožení
– držet se v přítomnosti, nedomýšlet si katastrofické scénáře, protože budoucnost neovlivníme, jen se z ní budeme více stresovat
– pečovat více o svou duševní stabilitu, protože když jsme emočně vyčerpaní, projeví se to časem i na těle. Zní to možná v dnešní době sobecky, ale potřebujeme si uchovat síly, abychom mohli pomáhat a fungovat dlouhodobě. Vždyť i v letadle nasadíte masku nejdříve sobě…
– vyhledat odbornou pomoc, když je toho na nás více, než zvládneme, znát svoje hranice.
Je jasné, že svět už nikdy nebude stejný a o hodně můžeme přijít. Naše životy ale musí jít dál, jsme schopni velké adaptace. Každý děláme, co můžeme a dokážeme, každý jsme jinak vybaveni. Jsme silnější, než si myslíme a krize nás dělají ještě silnějšími.
