Dnešní doba je hodně náročná v tom, že se na nás ze všech stran hrnou informace, názory, soudy, dobré a a špatné zprávy, obrazy, zvuky, povinnosti, potíže, radosti, politika… je toho všeho moc. Umět tomu rozumět, třídit, ověřovat, chápat, vyznat se ve všem je těžké a stále se to učíme. Vytváříme si systémy vnímání a chápání světa kolem nás i nás samotných, abychom se lépe vyznali v tom, co se děje.
A tady číhají nástrahy – často si v některých oblastech vytvoříme chybný systém vnímání, převezmeme programy někoho jiného, vytvoříme si vzorce, které nám nakonec neprospívají, ale škodí. Slyším to často od svých klientů – jak se podceňují, nedokáží si odpouštět, neustále o sobě pochybují, jsou úzkostní, přetěžují se prací a odpovědností, trápí se různými strachy, mají nenaplněná očekávání od sebe nebo druhých, jsou hyperkritičtí perfekcionisté, stále nějak nespokojení.
Všechno je to v nás, protože jsme si během let našeho života do sebe ukládali představy o sobě, co je správné a co ne, jaký jsem člověk, v čem nejsem dost dobrý, dobrá. Ohromné nároky dnešního světa k tomu samozřejmě přispívají také, chceme ve všem obstát na jedničku. A to se těžko zvládá.
Každý uložený osobní program nebo vzorec vzniká množstvím opakování. Opakovaně nějak myslím, mé myšlenky mi tvoří představy, pak tak postupně začnu vnímat realitu a chovat se podle toho. A kruh je uzavřen, žiju podle nastaveného vzorce. Co na tom, že dobře fungoval jako obrana v dětství a nyní v dospělosti mi komplikuje život? Jsem zvyklá tak automaticky uvažovat a jednat a neumím to jinak.
O tom je právě psychoterapie – pomáhá objevovat hluboce uložené programy a vzorce, zvědomovat je a postupně se od nich osvobodit, myslet a chovat se nově. Je to proces, který občas bolí a není lehký, ale přináší trvalé výsledky. Jsme vědomější, dokážeme vnímat tady a teď, naše myšlenky máme pod kontrolou a naše jednání je vědomě zaměřené. Výsledkem je šťastnější život – a to za práci na sobě stojí.