Dnes začíná advent, čtyřtýdenní předvánoční čas vnitřního klidu a tichého rozjímání, na jehož konci se slavnostně zrodí Boží dítě.
Já vím, že to dnes tak většina lidí nemá a nedělá. Naopak, pro ně je to čas nakupování dárků, věcí, jídla a zážitků. A také hektiky konce kalendářního roku, pracovních povinností, pečení, úklidů a další honičky. A přitom bychom to mohli letos vyzkoušet jinak, nově – nechat na sebe, tak jako se příroda nechala zasypat sněhovou peřinou, padnout pocity klidu a ztišení, 2x denně se do nich zavřít jako do adventní krabičky, ze které vyjdeme osvěženi a zklidnění.
Vědomě si tak 2x denně (po probuzení a před usnutím) můžeme nastolit stav, kdy si budeme myšlenkami tvořit svůj niterný svět. Myslet na lásku, na zdraví, na radostné prožívání svých emocí, na dennodenní probuzení se do nového rána, které může vést k radostnému dni, na vděčnost za milované lidi, kteří jsou kolem nás, na něco nového, co zažijeme, na boží světlo, které se po slunovratu opět zrodí. Jen my máme kontrolu nad tím, kan směřují naše myšlenky. A na co myslíme, tak se cítíme a to pak žijeme.
Máme velkou moc, jsme tvořitelé svého života. Připomínejme si to 2x denně v tomto adventním čase. 
