…stačí chvíli poslouchat zpravodajství nebo číst titulky příspěvků na webech a člověk by si myslel, že končí svět a řítíme se do zoufalství a totálního krachu. A přitom – dovolené v cizině jsou vyprodané, festivaly, různé slavnosti a akce jsou plné lidí, restaurace, gastro služby plné, večírky a společenské akce kypí. Žiji samozřejmě v určité sociální vrstvě, ale neznám nikoho, kdo by dnes trpěl nouzí. Určitě je mnoho takových lidí, kteří měli problémy už dříve a budou je mít nyní větší. Těm je potřeba pomáhat a jistě se to bude dít i nadále. Jen nechápu, proč takové hrozné mediální a politické šílení a strašení v celé společnosti. Zatím si většina lidí žije tak jako dříve – nad ekonomickou udržitelností, zvyklá na blahobyt a utrácení. Jestli chceme vědět, jak vypadá nouze, je možno se to dozvědět ze zpráv o životě lidí ve válečné zóně Ukrajiny.
Co kdybychom si společně raději řekli: pojďme se dobrovolně uskrovnit, snížit zbytečnou spotřebu potravin, pohonných hmot a energie všude, kde můžeme. Nepřejídat se, nevyhazovat potraviny, nevytápět bazény, nekupovat další drahé zbytečnost, nejezdit autem, kam dojedu dopravou. Uvědomit si, že krize jsou v ekonomickém cyklu běžné a ekonomika je časem zvládne. Co kdybychom všechny ty špatné zprávy vzali jako informaci, že každý můžeme udělat změny, abychom krizi vydrželi a dokonce využili k novému pohledu na svůj styl života. Slyším hlavně křik, co všechno má lidem platit stát, aby mohli dál konzumovat jako dřív. ALE NIKDY UŽ TO NEBUDE JAKO DŘÍV. A čím rychleji přijmeme tuto premisu, tím rychleji najdeme cestu ze všech současných krizí.
