Nemůžu se nadechnout, musím zastavit a vystoupit z auta, bojím se jet výtahem, že mi bude zle, cítím paniku…
Těmito slovy začal klient na prvním terapeutickém sezení popis svých potíží, které se mu v posledním roce opakují stále častěji a nevypočitatelně. Je mu fyzicky špatně, cítí tlak v hlavě, stahuje se mu dech, bolí na prsou, třesou se ruce… byl na vyšetření u více lékařů, ale naměřené hodnoty byly v pořádku. Proč se tedy ty hrozné stavy opakují a člověk si není jist, kdy přijdou a co je vyvolává? Panickou atakou naše tělo signalizuje závažnými stresovými projevy svůj krizový psychosomatický stav. Není možné se jí zbavit léky, je potřeba hledat příčiny, jít krok po krůčku do minulosti a objevovat, v čem děláme opakovaně chyby proti sobě.
Panická ataka je i přes těžké projevy vlastně zdvižený prst, kdy tělo říká: Zastav se a něco udělej, jinak to bude stále více bolet. I my s klientem jsme se pustili do mapování jeho vztahů, rodiny, práce, emočního zázemí, myšlenkových vzorců a ejhle, objevují se jednotlivé kapky zátěže, které postupně naplnily pohár přetížení. Jenže je to běh na delší trať – když stresové příčiny trvají léta, není možné se jich zbavit za pár týdnů. Ale zvědomování, odvaha k postupnému řešení a odhodlání postavit se sám za sebe pomůže psychosomatické projevy postupně tlumit a zvládat.
Pak bude panika stále méně častá a nakonec….. nebude.