Asi jste i vy měli dny, kdy člověk vstane levou nohou, pohádá se u snídaně, ujede mu autobus před nosem, nestihne ráno schůzku, nálada na nule a den na houby. Možná ne celý den, ale kus určitě. Je to tím, že někdy je opravdu všechno kolem proti nám, nebo je to i něčím v nás? A jestli ano, můžu s tím něco dělat?
Existuje pojem sebenaplňující se proroctví, kdy člověk něco významně očekává, věří tomu nebo se toho obává – a ono se to fakt splní. A nebo v malém ten den blbec… Je to tak. Co máme ve své mysli, to prožíváme v emocích, o tom přemýšlíme, mluvíme, chováme se podle toho a nakonec je to realita, ve které žijeme a myslíme si, že tak jedině to musí být. Když pracuji s klienty, často jsou důvodem jejich obtíží tělesných i jiných právě tyto myšlenkové scénáře, klece, ve kterých je pak uzavřená mysl i duše. A pak tyto nelaskavé scénáře formují náš život, který se zdá těžký, plný překážek, neúspěchů a zklamání, i když se snažíme žít s plným nasazením.
Cesta životem je dar, není zlá ani dobrá. Je taková, jakou si ji uděláme, jak o ní přemýšlíme, jaké záměry si pro ni nastavíme. Je v naší moci, aby byly radostné a pro nás prospěšné, ne ničivé. Prvním krokem je si uvědomit, kde sama sobě v mysli tvořím klece tíhy života. A pak je začít měnit, přerámovat je na pozitivní scénáře.
Čemu věříme, to se nám totiž stane.
