V poradně často řeším s klientkami, jak nestíhají, co potřebují, valí se na ně mnoho povinností a nároků, jak je toho víc a víc. Často se pod ohromný tlak dostávají matky malých dětí, jsou s nimi stále doma, děti jsou často nemocné, v domácnosti je nekončící kolotoč práce a nedokončených věcí. Nestíhám, jsem unavená, mám z toho depku, špatně a málo spím, už nemůžu dál… Jasně, nakonec se každá máma nějak vzchopí a může, ale vyčerpání a frustrace je velká. Hodně také působí pocit, že ostatní matky to zvládají lépe, že já nejsem tak schopná a dokonalá, jako vidím na sociálních sítích.
Co s tím? Děti neodložíme někam, abychom si odpočali a načerpali sílu. A pokud i jsme chvíli bez nich, pak se máma snaží udělat co nejvíce odložené práce, protože má na ni klid. A další den znovu a pak znovu. Co se s tím tedy dá udělat? Jako i v jiných oblastech života, je třeba hledět na priority. Co je dnes nejdůležitější, co určitě musí být hotovo? Kolik jsem toho reálně schopná stihnout i s dvěma nemocnými dětmi? A co nemusí být a počká? Klidně si to napsat na papírek a pak si odškrtnout hotové, abychom lépe viděli, co jsme zvládli. Nesnažit se zvládnout vše, nebýt za každou cenu dokonalá podle měřítek svých nebo svého okolí. Přece se nerozdvojím.
A ještě důležitá věc – spokojená matka znamená spokojené děti. Co mohu udělat více pro svoji větší pohodu? Kde si ulevit? Jak si doplnit energii? Kde na sebe nemyslím a odsouvám své potřeby dlouhodobě stranou? To není sobeckost, ale základní potřeba osobní pohody a rovnováhy. Žijeme v době, kdy na nás ze všech stran tlačí požadavky a nároky a my k nim sami přidáváme ty svoje. Nejvíc nás honí vlastně naše hlava. Není čas na revizi, kde ubrat na dokonalosti a perfektnosti?
