Říkám si, že když konečně skončila karanténa, začalo jaro, zlepšila se mi nálada a tolik jsem se těšila, že se něco změní – tak proč se mi najednou do ničeho nechce? Když mám volno, místo aktivity sedím u kamen a koukám do ohně, do žádné velké fyzické aktivity nemám chuť, poslední dny chodím dříve spát a spím dlouho. Nechce se mi ani číst knihy nebo něco poslouchat… spíš jen tak koukám do blba a věnuji se nicnedělání. Asi to potřebuje moje psychika i tělo a chová se podle pranostiky duben, ještě tam budem…
Tak se nebudu lámat přes koleno, nicnedělání si budu užívat a věřím, že se časem obnoví moje vnitřní dynamo.
A jak to máte letos v dubnu vy?
