Je začátek zimy, za pár dní bude zimní slunovrat, čas ticha a duchovnosti, říše předků, návratu ke kořenům. Také je čas adventní, kdy má být uvnitř nás prostor na tiché rozjímání před narozením spasitele.
Jenže v naší společnosti je tato doba hlavně časem nákupů, večírků, radovánek, hluku, lidských tlačenic na vánočních trzích a pracovním finišováním před koncem roku. Většina lidí se tak žene s vypětím sil až do Štědrého dne, kdy se svalí do křesel před televizi s pohádkami a plným stolem jídla. Pár svátečních dní pak rodiny prožijí slavením a následně zase zpátky do frmolu běžného týdne. Vánoce jsou za námi, teď se pojede na hory. A v lednu chřipka nebo jiná nemoc z vyčerpání.
Náš hektický životní styl nás stojí množství energie, kterou vynakládáme na všechno, co „musíme“. Často o tom ani nepřemýšlíme, tak se to přece dělá a jinak to nejde. Je to ale vyčerpávající klus, kdy kolem nás prolétávají dny a týdny a my z nich mnoho nemáme, hlavně se díváme pořád dopředu na to, co nás čeká. Nestíháme se zastavit, něco hluboko prožít, načerpat z toho energii zpět do sebe. Co to letos na začátku zimy udělat jinak?
Jak posílit svoji energii v předvánočním čase?
– zastavit se – chvíli si sednout, lehnout, zavřít oči, nekoukat do telefonu, nic neposlouchat. Být jen pro sebe, izolovaný od světa venku.
– dýchat – soustředit se na svůj dech, pozorovat pomalé nádechy a výdechy, prodění vzduch tělem.
– uzemnit se – položit si bosé nohy na podlahu, jemně kroužit chodidly a uvědomit si spojení se se zemí.
– uklidnit oči – položit si teplé dlaně na zavřené oči a představovat si, jak do nich proudí energie a klid.
– dovolit si odpočívat – ne až, když se k tomu dostanu… ale pravidelně a vědomě umět vypnout i během dne a načerpat tak vydanou energii zpět.
Každý jsme odpovědný za své zdraví tělesné i duševní. Je jenom na nás, jak o něj dokážeme pečovat, jak umíme být na sebe hodní.
